Thajsko (cestopis) (Thailand)

Thajsko je proslulé prostitucí, za níž jezdí mnoho turistů, na druhou stranu země krásné přírody, kvůli níž jezdí do země další.

Název CZ: Thajské království
Název ENG: Thailand
Originální název: Prathet T'hai
Hlavní město: Bankok (5 577 500 obyv.)
Počet obyvatel: 64 868 000
Rozloha (km2): 514 000
Hustota osob/km2: 126,2
Umístění: Indočínský poloostrov, jihovýchodní Asie
Sousedi: Barma, Kambodža, Laos, Malajsie
Úřední jazyk: thajština
Gramotnost: 93,9 %
Náboženství: buddhisté (95%), muslimové (4%)
Národnostní složení: Thajci (75%), Číňané (15%)
Politický stav: království
Členství v mezinárodních organizacích: OSN, ASEAN, APEC
Měna: baht (THB) = 100 stangů
Kurz (Kč): 100 bahtů = 58,913 (25. 8. 2005)
Časové pásmo: UTC +7
Mezinárodní zkratka: THA
Doména (internet): .th
Předvolba (telefon): 0066, 00662
mobil: 00661, 00666, 006670, 006671, 006672, 00669
Ekonomika: Inflace 1,5%, nezaměstnanost 2,8%, hosp. růst kolem 5%, zahr. dluh 67,2 mld. USD.
Hlavní odvětví ekonomiky: průmysl
HDP (USD): 476,45 mld.
HDP (na 1 obyv. v USD): 7 500
Vodní plocha (km2): 2 230
Velká města: Notha Buri, Nakhon Ratchasima
Hlavní řeky: Mekong
Moře: Jihočínské moře, Andamanské moře,
Podnebí: tropický pás
Úhrn srážek: v oblasti hl. města olem 1350 mm; nejvíce srážek v období května-září
Roční teploty: v oblasti hlavního města 25-25,5°C (v zimě) až 30°C (v létě)
Reliéf: střední část země je nížinná; východní část tvoří nízká plošina, která je na západě a jihu lemována nevysokým pohořím (1600 m); sever a severovýchodní část hranic tvoří horská oblast; nejvyšší hora Doi Inthanon (2595 m n. m.)
Flora: savany, tropické deštné lesy
Fauna: četné množství opic, ptactva a plazů; díky kácení lesů jsou ohroženi nosorožci, tapíři, tygři a levharti
Využití plochy: orná půda (34,5%), lesy (25%), pastviny (2,3%), ostatní (38,2%)
Zajímavosti (architektura):
Zajímavosti (příroda):
Popis státu:
Historie: Těží se hnědé uhlí, ropa, zemní plyn, železná ruda, fosfáty, niob, zinek, olovo, wolfram, antimon.
Pěstuje se sorgo, rýže, batáty, sója, podzemnice olejná, seznam, juta, kokosové ořechy, ananasy, banány, mandarinky, bavlna a tabák. Chová se skot, prasata, buvoli.
Vývoz: maniok, rýže, textil, stroje, elektronika.
Dovoz: potraviny, spotřební zboží, paliva.
Hlavními obchodními partnery jsou Singapur, Malajsie, Taiwan, Čína, Japonsko, USA.


THAJSKO: Očima cestovatele...

THAJSKO - MALAJSIE - SINGAPUR

Délka trvání: 34 dní
Ve dnech: 23.1.2001 - 25.2.2001
Počet členů výpravy: 3
Průměrný věk všech členů: 23 let
Oficiální název výpravy: Honba za letadlem přes tři státy.
Peněžní prostředky: Kreditní karty Mastercard, Visa a American Expres a Americké dolary.

Tak jsme si před časem řekli, že si před vánoci zaletíme na mesíc do Thajska, bohužel nám do toho vlezlo hodně práce, některým třeba taková výmluva jako škola a podobně, takže zkrátka jsme to odložili na nový rok.

Jako klasicky si sháníme vše na poslední chvíli a tak už nebyly moc dobré letenky. V úterý 23.ledna nám to letí do Bangkoku (Thajské to hlavní město) a protože zpět už nebyly letenky vůbec žádné, tak Pavlovi nabídli, že můžeme zpět letět ze Singapuru (to asi Pavel neveděl, kde to je, že na to kývnul), takže namísto jednoho státu Thajska, kde jsme si měli mesíc užívat, nás čekají státy tři (Thajsko, Malajsie a Singapur), takže nás čeká (pokud bychom jeli pouze po přímce Bangkok-Singapur) hrubo přes 2000 km.

23.10.2001 Marek jel do Prahy po vlastní ose už ráno a já s Pavlem jsme samo sebou ještě jeli do firmy. V 10.30 mi bylo připomenuto, ze bych si mohl vzít i nabíječku, když už si s sebou beru mobil. Naše auto nám už ráno Mirek odvezl do opravy(Pavel ho totiž mírně naboural), tak jsem ještě tramvají fičel domů a zpět. Ve 12.40 nám jel vlak do Prahy, kde jsme se setkali s Markem a autem jsme dojeli na Ruzyni. První problém naší cesty nastal už po projetí našeho malého batůžku scannerem.Ty potvory tam našly naši malou rybičku(nůž), kterým jsme plánovali unést letadlo, tak nám nožík zabavili a měl letět jako zavazadlo ve spodku letadla…Let přes Frankfurt byl tentokrát bez problémů a

24.1.2001 ve 14.45 jsme přistáli v Bangkoku.Vyměnili jsme si bahty na dolary a v 33°C jsme se vydali na vlak, který nás zavezl do centra města. No, a aby toho cestování nebylo málo, tak jsme ještě jeli autobusem do městské části Khao San, kde jsme si objednali 3 lůžkový pokoj a vydali se do ulic. Jezdí se zde taky na motorových tříkolkách (Tuk-Tuk), která nás zavezla do vyhlášené čtvrti go-go barů Patpong. Za jízdy jsme obdivovali pár budhistických chrámů. V ulicích je nejen tržiště, na kterém jsem si koupil cestovní kalhoty, ale i spousta naháněčů a naháněček do různých klubů a barů. Před 22 hodinou se ale v klubech nic neděje, maximálně se tam kolem tyče kroutí nahatá žába. Tak jsme pojedli a občíhli pár klubů.Většinou je vstup zadarmo. Je třeba si na to dávat bacha, protože Vám pak můžou naúčtovat za vstup i 10 000B (cca 10 000Kč). V takovém případě spor řeší turistická policie(nám se to nestalo). Jinak v klubech se platí za 0,3l piva 100B. Protože jsme se do jednoho klubu nechali nalákat(na rychlé podívání jsme jich navštívili asi 5, než jsme si vybrali show, která nás zajímá) ještě před 22h, tak jsme si jen dali pivko a za chvíli se znuděně odešli projít po okolních ulicích.
Ty jsou rozdělené podle tříd - nejdražší ulice, která je vyhrazená pouze pro zazobané Japonce, je přeplněná děvčaty typu Miss Asia - však se taky jejich cena pohybuje okolo 5000B(což je asi 10x tolik, než je průměr). V potravinách jsme si koupili něco k snědku a vrátili se do onoho klubu, kde již začínala show. Byl to zajímavý poznatek. Na barovém pultu se střídala jedna Thajka za druhou, a každá předvedla jiné číslo. Myslím, že většina čtenářů je již plnoletých, a že se nebudete cítit pohoršeni, když zaběhneme i do detailů. Koho to nezajímá, ať jednoduše přeskočí následující odstavec.
1.První dívka si postavila na zem pohár a tančila kolem něj. Najednou, z ničeho nic, jí odněkud vylezl pingpongový míček a dopadl přesně do poháru. To se opakovalo asi 3x.
2.Další dívka si na pultu úplně klidně kouřila cigaretu, akorát nepoužívala ústa.
3.Další si hrála na Vánoce a mezi nohama měla zapálenou prskavku.
4.Zajímavé číslo bylo, kdy si dívka lehla, mezi nohy si zasunula trubičku, do ní šipku a přes celou místnost tou šipkou sestřelila asi 10 nafouklých balónků.
5.No a další čísla byla, že si dívky vsunovaly, nebo naopak vysunovaly různé předměty často zarážejících rozměrů…
V těchto podnicích to funguje tak, že dívky, které zrovna nejsou na "place", se snaží svádět hosty, aby s nimi šli, nebo jim aspoň koupili pivo. Používají různé své přednosti a snaží se k hostu urputně přilepit. Můžu to tady úplně s klidem napsat, protože jsme odolali všem jejich nástrahám, dopili pivo, zaplatili, venku si dali kokosové mléko přímo z kokosu a jeli do hotelu. Ten jsme s Tuk-Tukem asi 20 minut hledali, protože ani my, ani tuktukář nevěděl, kde máme hotel.

25.1.2001 Původně jsme chtěli vstávat v 8h, ale vykopali jsme se až v poledne. Šli jsme si prohlédnout různé chrámy, které jsou moc hezky zdobené zlatem a projeli jsme se po Bangkoku po kanálech motorovou lodí. Protože tento den byl Čínský Nový rok - státní svátek, hlavní palác byl uzavřen(podle Číny je rok 2544), tak jsme se alespoň nechali povozit po celém Bangkoku. Jeden Tuk-Tuk nás zavezl do krejčovství, kde jsme neodolali a nechali si ušít obleky.Pak nás zase jiný zavezl na místo, kde prodávají smaragdy a rubíny. Ceny se pohybovaly asi od 3000USD nahoru…. No a večer jsme udělali rozhodnutí, že pojedeme do severního Thajska do města Chiang Mai, odkud se chodí na treky do pralesa atd. Autobus nás přes celou noc zavezl na sever.

26.1.2001 V 5 ráno jsme dojeli do města Chiang Mai, vzbudili majitele jedné cestovky, zaplatili si třídenní trip do džungle a v 9.30 jsme vyjeli do Národního parku jeepem 150km daleko. Bílých nás jelo více. Pak jsme se vším co jsme měli(jedním batůžkem), šmatlali po svých džunglí asi 3 hodiny v horku k vodopádům, kde byl postavený bambusový domek, kde jsme měli přespat. Ve vodopádech se pár lidí omylem koupalo i přesto, že voda měla 4°C(spadli tam ze skal). Večer nám dali nějakou malou večeři a chvíli se kecalo u flašky rumu. V noci, protože jsme byli v horách, začala být tak strašná zima, že skoro nikdo nespal a jen jsme drkotali zubama.

27.1.2001 V 7 ráno už všichni byli venku kolem ohně. Já jsem onemocněl, ale ještě jsem byl schopen pochodovat 5 hodin v pralese, i když bylo vedro na umření(asi 36°C). Došli jsme zase k nějaké bambusové chýši, ale to už jsem věděl, že si musím nakrást co nejvíce dek. I tak jsem drkotal zimou.

28.1.2001 Ráno všichni pochodovali asi 2 hodiny k řece, ale já jsem si zaplatil odvoz na motorce(to víte, nemocný). Dovezli nás k řece, kde byly vory z bambusu a jeli jsem asi 10km po řece na vorech. Kolem nás se občas pásli nebo koupali sloni. Dojeli jsme, a pak pro nás přišla tříčlenná sloní karavana a asi 2 hodiny jsme se kymáceli na sloních hřbetech pralesem. Bylo celkem zajímavé, když jsme krmili slony z jejich hřbetu banány a oni si občas spletli banán s naší rukou a chtěli ji sníst. Večer jsme dojeli zpět do města Chiang Mai a šli jsme pařit do hospody se dvěma Norkami, které s námi byly v tom pralese.

29.1.2001 Ráno jsme si zajeli Tuk-Tukem do nemocnice, kde nás hezky vyšetřili a napsali nám antibiotika a několikero dalších prášků, takže o jídlo na další dny bylo postaráno - prali jsme do sebe různě veliké a barevné tabletky. V poledne jsme z nemocnice zašli na autobusák a jeli a jeli a jeli až na sever do Mai Sei - město ležící na hranici s Barmou. Spali jsme v hotelu, který neměl ani postele, jen matrace na zemi(ale naštěstí tam měli moskytiéry).

30.1.2001 Ráno jsme jeli do Golden Triangle - to je hranice tří států: Laos, Barma a Thajsko. Až na tu špinavou řeku a hezký chrám, kde jsme si odpočinuli, ale nic zajímavého. Tak jsme si sehnali klimatizovaný autobus a jeli přes noc do Pattaye. V autobuse podávali v ceně jízdného i nějaké jídlo a pití.

31.1.2001 Ráno jsme dojeli do Pattaye - města zábavy, kde je spousta turistů z celého světa. Přes den jsme chodili po ulicích a vyhlíželi, kam se podíváme večer. Našli jsme si ubytování v hotelu, kde to bylo na místní poměry velmi levné, zapnuli si nad hlavou větrák, abychom se neupekli a chvíli jsme si zdřímli. Hlasovali jsme, kdy půjdeme ven a Marek hlasoval tak vehementně, že mu ten větrák málem usekl všechny prsty(i tak je měl pěkně pohmožděné a posekané), to rozhodlo, že jsme šli ven hned - hledat lékárnu. Večer bylo v ulicích plno neonů, které nás lákaly do různých go-go barů, tak jsme si zašli na pár drinků a šli spát(protože to bylo stejné jako předtím v Bangkoku).

1.2.2001 Ráno jsme si odchytili taxíka, ten nás zavezl na krokodýlí farmu a ZOO v jednom. Byl to velmi hezky upravený park, chtěli nehorázné vstupné a bylo tam strašné vedro. Měli tam show v krocení krokodýlů(chlápek strkal krokodýlovi hlavu do tlamy). Pak si Pavel koupil kus syrového kuřete, kterým nakrmil jednoho zvlášť hladového krokodýla. A nakonec jsme se zašli podívat na slony, kteří tančili podle hudby. No a pak jsme se autobusem a lodí přemístili na ostrov Ko Samed. Šli jsem po pláži od ubytování k ubytování, ale protože to bylo strašně drahé, tak jsme přespali venku, a až na tisíc komárů, kterým jsme poskytli hojnou večeři tím, že nás skoro vysáli, to byla noc celkem v pohodě.

2.2.2001 Ráno nás vzbudilo slunko a děsné vedro, které nás doslova přišpendlilo k zemi, že jsme se ani nehýbali - to byla velká chyba. Za to dopoledne, co jsme se opalovali, jsme se upekli jako selátka na rožni a byli jsme červenější než vaření raci. Protože jsme se potřebovali osprchovat a tak, sehnali jsme si ubytování a šli si zaplavat. Večer jsme se dívali na filmy v televizi, kterou donesli přímo na pláž a popíjeli drinky. Až na tu pálící kůži to byla úplná idylka.

3.2.2001 Dopoledne jsme odjeli z Ko Samedu na pevninu a snažili se dostat na nekomerční ostrov Ko Chang(který je skoro na hranici s Kambodžou), ale protože poslední loď odplula v 17.00 a my jsme tam jak na potvoru dojeli v 17.10, tak jsme přespali v chatce na pevnině.

4.2.2001 Ráno jsme nasedli na loď a za hodinu nás vítal ostrov jako z pohádek. Autem jsme se ale nechali převézt na druhou stranu ostrova, kde byly nádherné bílé písčité pláže a spousty kokosových palem, ze kterých jsme si trhali kokosy. Našli jsme si hezké ubytování s výhledem na moře. Přes den jsme se koupali a večer šli po pláži k centru, kde jsme si dali něco na zub a zase se dívali na nějaké filmy a kolem půlnoci jsme se museli přes moře dostat zpět na naši chatku. Bylo to dost zajimavé, protože pláž zmizela a museli jsme jít mořem (nastal příliv).

5.2.2001 Na ostrově se nám líbilo natolik, že jsme si zaplatili chatku na další den a zase jen tak relaxovali. Program byl skoro stejný jako předchozí den. Jenom jedno zpestření. Dali jsme si jídlo, kde bylo: šunka, slanina a párky za 25B, tak jsme si to dali a oni po nás pak chtěli za každou tu položku 25B - to je 75B, ale protože jsme jim politicky vysvětlili, že mají blbý jídelníček, tak jsme zaplatili jen těch 25B.

6.2.2001 Ráno jsme se sbalili a chytli loď, která nás zavezla na větší loď a ta….ta už na pevninu. Autobusem jsme se dostali opět do Pattaye - města hříchu, kde jsme strávili další noc. Tentokrát už jsme ani nešli do žádných vykřičených barů, ale do Burger Kinga na konečně pořádné jídlo.

7.2.2001 Ráno jsme si chytili autobus do Bangkoku, zašli si vyzkoušet naše obleky, které nám šijí, a protože zrovna přijela dánská královna, tak jsme se podívali na tu slávu, kterou pořádají při každé návštěvě státníků. Dětičky mávaly, limuzíny projely, ale bylo to nudné a otravné, protože když jel konvoj se státníky, tak se nikdo nesměl pomalu ani pohnout. Ubytovali jsem se na jedné z nejrušnějších ulic v Bangkoku a v noci jsme toho potom litovali, protože z ulice šel rámus srovnatelný s tím, jako byste si ustlali přímo na parketu hlučné diskotéky. Večer jsme se jen tak šli projít a zlákali nás na to, abychom si nechali ušít další obleky. Taky jsme si udělali rychlokurz žurnalistiky a Marek fotografa a dostali jsme mezinárodně platné průkazky Journalist a Photographer a tím, že jsme dělali ten kurz jsme dostali i kartičky ISIC(student). Museli jsme koupit i jeden obrovský batoh, do kterého by bylo možné všechno naskládat.V noci jsme toho moc nenaspali.

8.2.2001 Ráno jsme chtěli jít do královského paláce, ale bohužel tu byla ta dánská královna, tak nás do paláce nepustili a zašli jsme si na zkoušku obleků napřed do jednoho krejčího a pak do druhého. Do večera jsme jen tak přežívali úmorné vedro a večer jsme si zašli na nějaké filmy v hospodě a koupili jsme si mísu místní specialitky: pražené chroustíky(asi 10cm dlouzí), pražené koníky různých velikostí, šváby, cvrčky, housenky a larvy. Všechno jsme to spapali do posledního křidýlka, očička i nožičky. Tentokrát jsme spali v hotelu, který už nebyl tak rušný.

9.2.2001 Protože palác byl pořád zavřený, tak jsme si zajeli asi 50km do jiného města Nakhon Pathom, kde je nejvyšší budhistická stavba na světě(chrám). Ale protože staveb už bylo dost, tak jsme si zajeli ještě trochu dále na plovoucí trhy(vypadá to jako Benátky v pralese) Khlong Damnoen Saduak. Ukecali jsme loď ze 150B na 50B a jeli jsme po kanálech v pralese, kde pěstují různé plody. Samosebou jsme si i něco málo nakoupili. Asi po hodinové plavbě nás vysadili a my jeli zpět do Bangkoku. Večer jsme si dali pár piv, podívali se na nějaké filmy a prošli se po naší ulici. Spali jsme ve stejném hotelu.

10.2.2001 Ráno jsme si sbalili, batohy nechali v hotelu a šli konečně do královského paláce. Tam je vše bohatě zdobeno a mají tam Budhu, který je vykládaný smaragdy. Královsky palác je nejhezčí thajská stavba(zlato, pravé smaragdy), a proto jsme ji nemohli vynechat(i když jsme o tom silně uvažovali). Bylo neskutečně dusno, horko a tisíce lidí, tak jsme to měli proběhnuté za hodinku. Zašli jsme si do obchodu a během té doby se spustila průtrž mračen, která spláchla všechny Thajce i turisty venku. Do večera jsme neměli co dělat, tak jsme si řekli, že si ještě místní dopravou zajedeme někam do čínské čtvrti, kde je ukryta socha Budhy, která je ulitá z pěti tun ryzího zlata a vyspekulujeme, jak ji nabalíme do našeho batohu, ale protože zrovna, když jsme byli u sochy, začal náboženský obřad, tak by si toho asi všimli. Večer jsme si sehnali autobus a jeli celou noc na ostrov Ko Samui.

11.2.2001 V 8 ráno jsme teprve dojeli k trajektu, který naložil celý autobus(a ještě dalších asi 50 aut) a pluli jsme na ostrov Ko Samui. Okolo 10.00 jsme tam dojeli, nasedli na Tuk-Tuka, který nás dovezl někam, kam jsme vůbec nechtěli a zaplatili za to nekřesťanské peníze(škoda, že člověk není jako chameleon a nemění barvu kůže, aby vypadal jako místní - ti platí vždy minimálně o polovinu méně). S našimi batohy jsme se štrachali kolem resortů, které měly vždy jednu vadu na kráse, byly moc drahé i na nás. Našli jsme si klidné místo na pláži mimo lidí, to jsme si uklidili a přizpůsobili na to, aby se tam dalo docela pohodlně přespat. Pak už jsme se jen koupali, opalovali(nahatí), a když jsme měli hlad a žízeň, tak jsme vyslali Marka na kokosovou palmu, kde hezky vylezl, natrhal kokosy, ale než se mi podařilo zaběhnout pro kameru, tak už se moc nedržel a sjel po palmovém kmenu jako výtah. Řekněme - trošičku pošramocený výtah. Ale zase se stal kuriozitou pro místní obyvatelky, které s ním na základě jeho odřenin velmi rychle navazovaly kontakt. Večer jsme měli nádherný výhled na Měsíc, který byl skoro v úplňku. Spát se sice moc nedalo(zem tlačila, komáři štípali, ale i tak to nebylo vyloženě nepříjemné a hlavně to bylo zadarmo).

12.2.2001 Ráno jsme se dotrmáceli do přístavu a jeli jsme lodí na ostrov Ko Phang Nan. Hned po příjezdu na nádherný tropický ostrov(zatím nejhezčí, co jsme v Thajsku viděli), nás odchytil naháněč, ale tentokrát jsme mu neodolali a nechali se odvézt na druhou stranu ostrova do bungalovu Bounty, které byly vyloženě pohodové: výhled na oceán skrze palmy, před vchodem houpací sítě, ve kterých jsme trávili dost času, ale co bylo ještě lepší, že hned jak skončila písčitá pláž, začínala krásná travička, na které se dobře opalovalo. Hned po ubytování jsme si šli zaplavat na nedaleké kamenné ostrůvky, a pak jsem si našel nějakou anglicky psanou knížku a u pohodové hudby jsme si četli, hráli s diskem, plavali, slunili se až do večera.

13.2.2001 Ráno jsme se rozhodli, že zůstaneme další den, a tak jsme si po vydatné snídani zase užívali sluníčka, hráli s diskem a četli. Odpoledne jsme vyrazili na pěší procházku do města. Dali jsme si oběd a po cestě zpět se nám podařilo koupit místní plod vypadající jako 5x velký grep a ten jsme večer zbaštili společně s čerstvě natrhanými kokosy(které nám natrhal pro jistotu tentokrát místňák). Večer jsem hráli šachy a popíjeli míchané drinky. V noci byla průtrž mračen, ale nám to až na trochu hromů a blesků, které dělaly zbytečně moc kravál, nevadilo, protože jsme spali hezky pod stříškou.

14.2.2001 Ráno jsme si koupili další citrusek, který se jmenuje Som Wo, pak nějakou rýži na snídani a lodí v 11.00 jsme vyrazili do přístavu na pevnině Donsak. Den předtím se mi zničila jedna cukle, a tak jsem cestoval jen s jednou. Relax… Jelikož přístav je asi 7km od města Donsak, tak jsme stopovali nějaké auto, které nás tam zaveze. Zavezlo. Za 30B. Z městečka jezdily jen úplně malé autobusky(předělané vany) a jeli jsme do většího města Surrathani. Ze Surrathani jsme jeli autobusem, který pomalu neměl ani okna, zato měl nechutného mnicha, který nám cestu zpříjemňoval tím, že pořád blil, a jeli jsme do přístavního města na západním pobřeží - Krabi. Projížděli jsme kolem nádherných kamenných útvarů z limestonu a pralesem. Hned po příjezdu se nám podařil sehnat slušný hotel a šli jsme do ulic. Objevili jsme trh, kde prodávali různé dobrůtky na špejlích(masíčko), a nebo tam byl maník, kterého si někdo půjčil ze zrychleného filmu. Ten jak se rychle hýbal a přitom všechny pohyby byly účelné - mixoval drinky jako divý. Kamera nestíhala zabírat jeho pohyby.

15.2.2001 Museli jsme vstávat dost brzo, protože jsme jeli na celodenní výlet lodí na 4 ostrovy, které se občas objevují ve filmech třeba s Jamesem Bondem. Jeden ostrov měl skálu, která vypadala jako sedící slepice(chicken island). Potápěli jsme se s brýlemi(Filipíny jsou lepší), fotili nádherné přírodní scenérie, opalovali se a na jednom ostrově, kde jsou lezecké stěny, jsme si vyzkoušeli, co všechno jsme zapomněli od dob, kdy jsme ještě lozili celkem dost. Na stejném ostrově byla i jeskyně, kde místní obyvatelé a rybáři vozili předměty v podobě mužského penisu, jako dar bohyni úrody, takže to v té jeskyni vypadalo skoro jako v nějakém sexshopu. Po příjezdu na pevninu a nutné večeři jsme autobusem jeli do města Panga, které bylo na naší cestě do Tap Lamu Pier (výchozí město na ostrov Koh Similan - Národní park a nejlepší místo na potápění v Thajsku). Z Pangy už večer nic nejelo, tak jsme zkoušeli stopovat. Podařilo se nám stopnout kamion, kde řidič vypadal jako indián, nicméně nás zavezl zadarmo 4km od Tap Lamu. Bylo 22.30 a my jsme šlapali po silnici směrem do přístavu. Projelo kolem nás jedno auto a za chvíli vidíme, jak k nám couvá a nabídli nám odvoz zadarmo až do přístavu. Paráda. Jsme tam, kde jsme chtěli, a kde nám domorodci říkali, že se tam ten den už nedostaneme. Obešli jsem ještě pár přepravních a potápěčských společností, ale cenu, kterou nám řekli, jsme nečekali ani v nejhorším snu. Loď už v noci stejně nejela, ale naštěstí nám nabídli ubytování a odvoz za rozumnou cenu. Neodmítli jsme a šli okamžitě spát.

16.2.2001 Sice jsme chtěli vstávat už v 7 ráno, protože lodě na Similan odplouvaly tak brzy, ale to, že v 6.00 nás probudí asi 100 uřvaných kohoutů, kteří se jen předháněli, kdo si dříve vyplivne hlasivky, jsme opravdu nečekali. Co se dalo dělat, sbalili jsme si bágly a vyrazili opět k přístavu. Říkali jsme si, že třeba cestovky změní přes den s tou cenou názor, ale nezměnily. Nakonec jsme se rozhodli, že tam za ty peníze, za které bychom si klidně mohli nechat ušít další oblek, nepojedeme. Stopli jsme si auto, které nás hodilo k autobusu a vyrazili na ostrov Phuket, který je největším ostrovem Thajska, a jak jsme později zjistili, je i turisty nejnavštěvovanějším. Tak to ne, rychle pryč odsud! Když jsme se podívali na pláž, kde se váleli vypasení Němci a bylo tam spousta plážových deštníků, řekli jsme si, že to není nic pro nás, a že raději pojedeme někam jinam. Stihli jsme ještě ten stejný autobus, kterým jsme sem přijeli (řidič se dost divil), dojeli jsme do města Phuket, dali si večeři, zašli na chvíli na internet a pak si na jedné rušné ulici vytáhli deky a do 21.00 jsme odpočívali. Byli jsme atrakcí nejen pro turisty, ale i pro místní obyvatele, když jsme si tam tak v pohodě leželi. Ve 21.00 jsme nasedli do minibusu a jeli celou noc do města Hat Yai.

17.2.2001 Ve 4 ráno nás dovezli k nádraží a do 6.45, kdy nám jel vlak, jsme si schrupli na lavičkách. Ve vlaku 3 třídy (teoreticky nejhorší třída) byla klimatizace, větráky, kouřová okna a sklopná sedátka. Dojeli jsme až na hranice s Malajsií. Už ve vlaku byli sami muslimové, ale tam na jihu i architektura začala být muslimská (minarety, půlměsíce). Ještě jsme se naposledy v Thajsku najedli a pak jsme přešli hranici pěšky. Bylo hodně velké horko a navíc jsme nikde nemohli vyměnit peníze, tak jsme si sedli k cestě a čekali na nějaký autobus. Mezitím se nám podařilo za velice špatný kurz něco málo rozměnit. Autobus pořád nejel a tak jsme se rozhodli jít, než narazíme na nějakou zastávku.. To byla chyba. Zrovna, když jsme se bavili s nějakým domorodcem, autobus kolem nás provičel a museli jsme čekat další hodinu na následující. Ten nám málem ujel taky, protože jsme si jen tak decentně na zastávce lehli a hned usnuli.. Snažili jsme se dostat do přístavu odkud jezdí lodě na jeden ostrov. Museli jsme třikrát přesedat, než jsme se dostali do zapomenuté vesničky, odkud nám měla jet loď až další den ráno. Koupili jsme si lístky a našli levný hotel. Po sprše a večeři (jak jinak, než rýže), jsme šli okamžitě spát.

18.2.2001 Ráno jsme nasedli do dřevené lodi ve tvaru něco mezi kolíbkou a neckami a hodinu a půl jsme si říkali, kdy se to převrhne. Byly totiž dost velké vlny, ale naštěstí jsme přistáli bez problémů. Jelikož v Malajsii zrovna skončilo období dešťů, tak na ostrově ještě nebyli žádní turisté a i většina resortů byla pozavírána. Pavla jsme nechali hlídat baťohy a já s Markem jsme se šli podívat po jednom resortu, o kterém se zmiňovala chytrá kniha. Napřed jsme šli po písčité pláži, která najednou skončila a nastal obtížný lezecký terén, kde se mi podařilo si zničit napřed cukle a pak při jednom přeskoku nad vodou i pořádně pořezat nohu o přirostlé mušle. Takže s krvavou nohou a bez bot jsme se rozhodli, že se vrátíme, ale že to zkusíme přes džungli ty skály obejít. To se nám po delším bloudění, šlapání po pavoucích, pokousání mravenci, poškrábání a pořezaní od pichlavých palem nakonec podařilo, i když z posledních sil (namísto hodiny jsme to šli 6 hodin - přitom to byl asi kilometrový úsek). Zase jsme viděli hada a leguána. Nakonec jsme se ubytovali v chatce tam, kde si Pavel celou dobu hověl. Ubytování tam bylo levné, zato jídlo bylo hodně drahé. Dali jsme si na večeři nějaký sendvič a podívali se na film v televizi.

19.2.2001 Dopoledne jsme si hověli u chatky, zašli na snídani a pak se opalovali. Po poledni se chtěl Pavel podívat, kde jsme to včera lozili a tak jsme tam s ním šli (já jsem se belhal, protože jsem měl šlapky celé pořezané) a opalovali se na naháče. Večer jsme si dali zase sendvič a mrkli se na nějaký film.

20.2.2001 Celý den jsme se slunili. Jen jsme si našli jeden kokos, který jsme spapali. Večer zase nějaké movie.

21.2.2001 Ráno jsme se ještě trochu opalovali a ve 12.00 pro nás přijela loď, kterou jsme si den předem objednali a odjeli zpět na pevninu. Tam jsme se konečně najedli za rozumný peníz. Našli jsme si autobus do Kota Bahru a zašli si tam na trh s ovocem, kde jsme ochutnávali hlavně ovoce, které jsme neznali. Odpoledne jsme nasedli na bus a dojeli do Wataw Bahru na nádraží. Tam jsme si ustlali a přečkali noc. Neskutečné nálety komárů nás totiž nenechaly na pokoji.

22.2.2001 V 5.21 ráno nám jel "Jungle Train" vlak jedoucí přes nejstarší prales světa. Jelikož to byl vlak pro místňáky, tak to stálo co chvíli a proto jsme jeli celý den až do 18.15. Našli jsme si tržnici, kde jsme se najedli a hotel kousek od autobusového nádraží. Měli jsme štěstí, protože přímo před hotelem se houfovaly vlaštovky. V hotelu měli v akvárku rybu asi 1 metru dlouhou.

23.2.2001 V 7.00 nám jel autobus, který nás za necelé dvě hodiny zavezl do Kuala Lumpur. Metrem jsme dojeli na autobusové nádraží, kde jsme si nechali baťohy a šli prozkoumat město. Nachodili jsme spoustu kilometrů, zašli se podívat na tržnici s ručně dělanými výrobky, ale bylo tam dost draho. Pak jsme chtěli vidět nevyšší mrakodrap na světe - světovou banku. Zakotvili jsme v parku před touto budovou, a protože nás zastihl šílený liják, tak jsme tam pod jednou stříškou byli až do večera, takže jsme viděli mrakodrapy v různých světlech. Ve 22.00 nám odjížděl vlak do Singapuru, takže jsme si akorát zašli pro baťohy a na večeři a pak celou noc jeli do Singapuru.

24.2.2001 Ve 4.00 nás všechny vyhnali z vlaku a museli jsme přejít přes celnici pěšky, pak jsme zase do vlaku nastoupili a v 7.00 ráno jsme byli v Singapuru. Tentokrát jsme chodili po městě už s baťohama, podívali jsme se do čínské čtvrti, kde jsme nakoupili spousty padělaných video CD a byli jsme svědky policejního zátahu, jak se celá ulice najednou vyprázdnila a veškeré padělané zboží někam zmizelo. Od 17.00 jsme byli na letišti a čekali na letadlo, které letelo ve 22.00. Let bylo bezproblémový.

25.2.2001 Přestupovali jsme na druhé letadlo ve Frankfurtu a v Praze jsme byli v 9 ráno. Bylo tam -14 stupňů. Martin nám naštěstí dovezl bundy a zavezl na nádraží, a tak jsme nezmrzli. Pavel si vyřídil Junior pas na základě toho falešného ISICu a v 11.11 jsme jeli do Ostravy. Doma jsme se vybalili a osprchovali a v 18.00 jsme jeli na barák, kde jsme měli na večeři králíka. Chvíli jsme povykládali a jeli domů, protože časový posun nám nesvědčil.

Autor: Petr. G.

• Hlavní
• Sekce
• Zábava
• Nástroje
• Společnost
• Různé
• IQ test
• Kontakt